Pro obrábění je potřeba materiál upnout. Samostatnou kapitolou jsou tužší deskové materiály jako je třeba sklotextit. Nedá se napsat, že by platilo univerzální pravidlo pro způsob upnutí. V následujícím příkladu je upnutí řešeno speciálně pro konkrétní nástroj – frézu dvoubřitou vroubkovanou. Jedná se o celokarbidovou dvoubřitou frézu s pilníkovým (diamantovým) vzorkováním. Nástroj má „obrácenou“ spirálu. To znamená, že při frézování je materiál přitlačován k podložce. Nehrozí tak přizvedávání a vibrování hlavně tenčích desek.
Právě ta “obrácená” spirála je důležitá. Nemusí se tolik dbát na přitlačení materiálu v celé ploše a desku stačí pevně uchytit po obvodu. Samozřejmě se deska nesmí příliš vzdouvat, aby měl nástroj při vyjetí vzhůru dostatečnou rezervu pro nájezd na další řezanou linii. Na druhou stranu je ale důležité mít pod materiálem prostor, kam se bude odvádět odfrézovaný materiál.
Černě probarvená sklotextitová deska o rozměru 620x310mm s tloušťkou 1mm je jednoduše uchycena pouze ve čtyřech bodech malými packami, ty přimačkávají desku k základně. Podél dlouhé spodní hrany je po celé délce doraz, vlevo je kruhový pevný doraz, nahoře a vpravo excentr pro vymezení přesné polohy desky. Jako základna je použit zbytek MDF vhodné velikosti a protože byla deska příliš úzká, jsou v místech pacek a dorazů dolepeny další zbytky MDF. Celý přípravek je přišroubován k základní desce frézky. Když se dobře podíváte, uvidíte po delších hranách tenké smrkové lišty, kterými je deska podložena. Proč? Poznáte z dalšího obrázku.
MDF deska je profrézována v rastru cca 25x25mm do hloubky cca 3mm. Šířka drážek je 5mm. Do některých drážek jsou vloženy balzové lišty tl. 5mm. Množství vkládaných lišt se odvíjí od tloušťky frézované desky. Čím tenčí, tím více lišt. Lišty se do drážek nelepí ale jen nasouvají. Když se opotřebují, tak se vymění. Lišty přesahují cca 2mm nad úroveň MDF. Vyfrézované tvary v MDF jsou z několika prvních frézování, kdy sklotextitová deska ležela zcela na MDF. Bohužel drážky se pro odvod odpadu ukázaly jako nedostatečné a nástroj vtlačoval odpadní materiál do MDF. Proto to přizvednutí balzovými lištami a proto také ty smrkové lišty po obvodu. Jistě by šlo celý přípravek udělat elegantněji.
Téměř dokončené frézování. Je zřejmé, že se nejedná o frézku LUPA což ale principu vůbec nevadí. Inspirací může být také odsávání prachu. Překližkový držák je dvěma maticemi uchycen na základnu osy Z. Výškově se dá umístění držáku přizpůsobit. “Mantinely” pro uzavření prostoru kolem nástroje tvoří mechová guma nalepená zespodu na držák.
Deska po dokončení frézování.
Obecně se dá doporučit, zejména při opakované výrobě stejného dílu, nebo opracování stejného výchozího materiálu (desky stejné velikosti apod.), zhotovení speciálního upínacího přípravku. A i když nebudete vyrábět opakovaně stejné věci je vhodné na základní desku frézky upevnit pomocnou desku u které nebude vadit její rozřezání, rozvrtání, zkrátka poškození. Zároveň platí, že je lepší mít obráběný materiál umístěn co nejvýše vůči ose Z – tedy tak, aby vřeteno sjíždělo jen o co nejmenší vzdálenost. Omezí se tím vyložení osy Z a tedy i případné vůle na pohyblivých částech osy Z. To může pomoci omezit případné vibrace a v konečném důsledku bude frézování přesnější a pro nástroj bezpečnější.
Způsobu upevnění pomocných desek (přípravků) k základní desce frézky se meze nekladou. Postačí i několik vrutů, které budete dávat vždy do stejného místa. Případně v základní desce vytvoříte rastr závrtných matic, které umožní větší variabilitu možností uchycení přípravků.
Ze začátku se nesnažte vymyslet nejdokonalejší přípravek ani jeho uchycení. Stejně vždy přijdete na to, že by to šlo lépe. Takže hlavně frézovat a sbírat zkušenosti :).